7. K tématu smrti

30.04.2013 21:55

M.S.Peck

Když se bojíme smrti, je to naprosto a zcela přirozené. S tímto strachem se dá naložit dvojím způsobem: jeden způsob je běžný a druhý je chytrý.
Běžný způsob je pustit to z hlavy, omezit naše uvědomování si smrti, pokusit se na to nemyslet. Většinou to dobře funguje, pokud jsme mladí. Ale čím déle to odkládáme, tím více se to přibližuje. A za chvíli nám všechno začne připomínat smrt - promoce dítěte, nemoc přítele, zavrzání v kloubu. Jinými slovy, běžný způsob není příliš chytrý. Ve skutečnosti čím více odkládáme pohlédnutí do tváře smrti, tím větší hrůzu budeme mít ze svého stáří.
Chytrý způsob je pohlédnout smrti do tváře co nejdříve. Přijdeme tak na něco skutečně zcela prostého. Totiž to, že nakolik jsme schopni překonat svůj narcismus - což snad nikdy nezvládneme úplně - natolik budeme schopni překonat náš strach ze smrti. Pro lidi, kterým se to podaří, se vyhlídka na smrt stane skvělým stimulem k jejich psychologickému a duchovnímu růstu.
"Když stejně jednou umřu," pomyslí si, "tak proč bych se měl dál zaobírat sám sebou?" A tak se vydají na pouť k nesobeckosti.
Není to jednoduchá pouť. Úponky našeho narcismu jsou zákeřné a proniknou všude a my je musíme osekávat den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem, rok za rokem, desetiletí za desetiletím. Čtyřicet let poté, co jsem přišel na svůj vlastní narcismus, stále odsekávám jeho úponky. Není to snadná cesta, ale stojí za to. Protože čím déle oklešťujeme náš narcismus, náš egocentrismus a smysl pro vlastní důležitost, tím více zjišťujeme, že máme menší strach nejen ze smrti, ale i ze života. A začínáme více milovat. Už nezatíženi potřebou chránit sami sebe jsme najednou schopni pozvednout svůj zrak od nás samotných a opravdově posoudit druhé. A jak postupně přestáváme myslet sami na sebe, jsme čím dál víc schopni vzpomenout si na Boha a začneme prožívat trvalý, zásadní druh štěstí, který jsme nikdy předtím nezažili.
To je ústředním poselstvím všech velkých náboženství: uč se umřít. Znovu a znovu nám říkají, že cesta od narcismu je cestou ke smyslu. Buddhisté a hinduisté o tom mluví jako o nezbytnosti sebeodtržení a představa sebe sama je pro ně skutečně dokonce iluzí. Ježíš to líčil podobnými výrazy: "Kdokoli bude chránit svůj život (to znamená kdokoli bude setrvávat v narcismu), život ztratí. A kdokoli ztratí svůj život pro mne, najde ho."

(Vybráno z knihy M.S.Peck - Dále nevyšlapanou cestou)