12. O lpění

20.04.2013 16:33

Anthony de Mello

Představte si, že sedíte v koncertním sále a nasloucháte kouzelné hudbě, když tu si najednou vzpomenete, že jste zapomněli zamknout auto. Máte o to auto strach, nemůžete však odejít ze sálu a nemůžete se již ani těšit z hudby. A to je dokonalý obrázek života, jak ho žije většina lidí.

Pro ty, kdo mají uši k slyšení, je život symfonie. Ale jen velmi vzácná je bytost, která tu hudbu slyší. Proč? Protože mají plné ruce práce s posloucháním zvuků, které jim jejich naprogramování nasadilo do hlavy. To a ještě něco - jejich lpění. Lpění je hlavní ničitel života. Abyste slyšeli symfonii, musíte být citlivě naladěni na každý nástroj v orchestru. Oblíbíte-li si pouze bubny, přestanete symfonii slyšet, protože zvuk bubnu přehluší všechny ostatní nástroje. Klidně můžete mít raději bubny než housle či klavír, to ničemu nebrání, neboť to, že dáváte nějakému nástroji přednost, ještě neničí vaši schopnost naslouchat i ostatním nástrojům a těšit se z nich. Ale v okamžiku, kdy se vaše preference změní ve lpění, vůči ostatním zvukům znecitlivíte, začnete je podhodnocovat. A navíc vás učiní slepými i vůči tomu vybranému nástroji, protože ho hodnotíte naprosto neúměrně vzhledem k jeho zásluhám.

A teď se podívejte na člověka či věc, na níž lpíte: na někoho či na něco, čemu jste předali moc učinit z vás šťastné či nešťastné bytosti. Sledujte, jak kvůli soustředění se na získání té osoby či věci, závislosti na ní a užívání si jí s odmítavým postojem k ostatním věcem a lidem, jak jste kvůli své obsesi tou věcí či osobou méně citliví ke zbytku světa. Otupěli jste. A mějte tu odvahu si přiznat, jak předsudeční a slepí jste byli ve styku s tím, na čem lpíte.

Když to pochopíte,, pocítíte touhu zbavit se veškerého lpění. Ale jak? Odříkání a vyhýbání se jim nepomůže, protože vymazat zvuk bubnů vás znecitliví a otupí naprosto stejně, jako kdybyste se na bubny soustředili. Pomůže jen porozumění, uvědomění. Pokud vám vaše lpění již přineslo utrpení a bolest, pomůže vám to pochopit. Pokud jste alespoň jedinkrát v životě ochutnali svobodu a radost za života, kterou nelpění přináší, také to pomůže. Rovněž pomůže, budete-li si vědomě všímat ostatních nástrojů v orchestru. Ale stejně nic nenahradí vědomí ztráty, kterou utrpíte, když nadceňujete bubny a přestanete poslouchat zbytek orchestru.
...

Jak se člověk zbaví lpění? Lidé se o to pokoušejí pomocí odříkání. Ale to, že si budete odříkat pár taktů hudby, že si je vymažete z vědomí, jen vytvoří právě ten stejný druh násilí, konfliktu a necitlivosti jako lpění. Jen se znovu otupíte. Tajemství spočívá v tom nic si neodříkat, na ničem nelpět, mít ze všeho radost a pak to nechat jít, nechat to dál plynout.

Jak? Pomocí řady hodin strávených pozorováním rozkladného a hnilobného charakteru lpění. Vy se povětšině soustřeďujete na vzrušení, záblesky rozkoše, které vám přináší. Ale zamyslete se také nad strachem, utrpením a nesvobodou; a přitom zvažte radost, klid a svobodu, které získáte pokaždé, když se nějaké připoutanosti zbavíte. Pak se přestanete ohlížet a necháte se unášet hudbou každého okamžiku.

A nakonec se podívejte na tuto společnost, jak zahnívá, zamořená lpěním. Protože ten, kdo lpí na moci, penězích a majetku, na slávě a úspěchu, ten, kdo po těchto věcech touží, jako kdyby na nich záviselo jeho štěstí, ten je považován za produktivního člena společnosti, dynamického a pilného. Jinými slovy, ten, kdo se za těmito věcmi žene s nutkavou ctižádostí, která přehlušuje symfonii jeho života, otupuje ho a činí ho lhostejným a necitlivým k druhým i k sobě samému, na toho se společnost dívá jako na nezávislého občana a jeho příbuzní a přátelé budou hrdi na to, jakého postavení to dosáhl. Kolik znáte vážených lidí, kteří si ponechali tu jemnou citlivost lásky, kterou umožňuje jen nelpění? Když o tom budete přemýšlet dost dlouho, pocítíte znechucení tak silné, že instinktivně odmrštíte každou připoutanost jako hada, který se kolem vás chce omotat. Vzepřete se a osvobodíte se od této zkažené společnosti, která je založená na nenasytnosti a lpění, na strachu, chtivosti, otupělosti a necitlivosti nelásky.


(Vybráno z knížky Anthony de Mello - CESTA K LÁSCE, kap. Co mám dělat? a Neohlížet se zpět. Vyd. Cesta, 2005)