5. Rozdíl

20.04.2013 15:59

Po dlouhém a hrdinném životě dosáhl věčnosti jeden význačný samuraj. Měl se dostat do ráje. Jenže to byl typ zvědavého člověka, a tak požádal, aby se mohl podívat také do pekla.

Byl vyslyšen a dovedli ho do pekla.
Došli do prostorného sálu. Uprostřed byl prostřený stůl, ne něm mísy plné vybraných pochoutek. Ale stolovníci, kteří seděli kolem dokola, byli hubení, pobledlí a vychrtlí.

"Jak je to možné?" ptal se samuraj. "Vždyť mají tolik dobrého jídla před sebou!"

Dostal odpověď: "To je tak - když sem někdo přijde, dostane dvě tyčinky, které musí použít k tomu, aby se najedl. Ty tyčinky jsou delší než jeden metr a musí se uchopit až na konci. Jenom tak je dovoleno dávat jídlo do úst."

Samuraj se zachvěl. Osud těchto ubožáků byl strašný. Ať dělali co dělali, nemohli do úst dostat ani drobeček.
Samuraj už nechtěl vidět nic dalšího a prosil, aby se už vrátili do ráje.

Tady ho čekalo překvapení. Ráj, to byl sál úplně stejný, jaký viděl v pekle.
Uprostřed sálu stál stejný stůl obklopený lidmi, stejná byla i nabídka skvělých jídel.
A nejen to - všichni stolovníci byli vybaveni těmi samými tyčinkami dlouhými přes metr, aby s nimi nabírali jídlo.

Ale přece tu byl jeden rozdíl - tady byli lidé kolem stolu veselí, dobře živení a radostní.

"No, jak je to možné?" ptal se samuraj. Odpověď zněla: "V pekle se každý snaží nabrat jídlo a strčit ho do vlastních úst, protože tak se všichni chovali celý svůj život. Tady naopak každý nabere jídlo a pak se snaží nakrmit svého souseda."

Ráj a peklo jsou v tvých rukou. Už teď.


(Vybráno z knihy Bruno Ferrero - PŘÍBĚHY PRO POTĚCHU DUŠE, vyd. Portál 2001)