6. Stopy v písku

20.04.2013 16:01

Zdál se mi sen.
Šel jsem po pláži po Pánově boku. Naše nohy zanechávaly v písku dvojici stop: moje a Pánovy.
Napadlo mě - byl to přece sen - že každý krok představuje jeden den mého života. Zastavil jsem se a ohlédl se, abych se podíval na všechny stopy, které mizely v dálce. A všiml jsem si, že se jedny stopy čas od času ztrácejí.
Vzpomínal jsem na svůj život. Kupodivu ta místa, kde byla jen jedna dvojice stop, odpovídala těm nejsmutnějším dnům. Dnům, kdy jsem prožíval úzkost a netrpělivost, sobectví a špatnou náladu, zkoušky a pochybnosti, nepochopitelným dnům plným utrpení.

S výčitkou v hlase jsem se obrátil k Pánovi:
"Ty jsi nám slíbil, že s námi zůstaneš po všechny dny. Proč jsi svůj slib nedodržel? Proč jsi mě opustil v nejhorších chvílích mého života, ve dnech, kdy jsem tě nejvíc potřeboval?"

Pán se usmál: "Synu, chlapče můj, nepřestal jsem tě milovat ani na okamžik. Tam, kde vidíš jen jedny stopy, v nejtěžších dnech tvého života... to jsou mé stopy, protože jsem tě nesl v náručí."


(Vybráno z knížky Bruno FERRERO - DALŠÍ PŘÍBĚHY PRO POTĚCHU DUŠE, vyd. Portál 1997)