2. Jak být šťastný: cesta jogína

14.04.2013 15:29

Kamini Desai

Přemýšleli jste někdy, proč se občas probouzíte a proplouváte vaším dnem bez jakéhokoliv pocitu stresu, frustrace nebo úzkosti, zatímco v jiný den se stres a úzkost zdají být předmětem vaší existence? Jsme jen pouhé oběti nahodilých událostí, které nás pohání bez možnosti volby do neštěstí a stresu? Máme v tomto případě na výběr? Dávní hledači, včetně starověkých jogínů, odpověděli na takové otázky už před tisíci lety.

Odkud stres pochází?
Většina z nás si uvědomuje, že stres a úzkost přichází z vnějšího zdroje. Jste například v dopravní zácpě a jedete po dálnici průměrnou rychlostí 40 km/hod a můžete uvažovat o tom, jak vás doprava nutí bláznit. Nebo si stoupnete na váhu a ta vám ukáže o 2 kg více než předevčírem - vaše nálada poklesne. Vaše dcera vám oznámí, že se k vám nastěhuje na neurčito. Udělali jste si svůj rozpočet na celý rok do posledního haléře a vidíte, že bude velmi napjatý. Všechny takové situace patří mezi vnější zdroje, kterým dáváme za vinu náš vnitřní stav.

Každý z nás má svá kritéria toho, o čem si myslíme, že nás dělá šťastnými. Může to být třeba úbytek nadváhy, nalezení perfektního partnera, získání uznání od spolupracovníků nebo velký majetek. Ale často máme v sobě ještě skrytý podtext k našim kritériím pro štěstí, který může být kořenem toho největšího utrpení, kterému se snažíme ubránit. V přání mít peníze je skrývaný strach být chudý. V přání mít partnera je skrytá potřeba nebýt sám. V přání být štíhlý je skryté přesvědčení, že když jsme obézní, nemůžeme být šťastní.

Tím, že lpíme na přesvědčení, že život se potřebuje řídit určitými pravidly, abychom byli šťastní, zaséváme semena svého potenciálního neštěstí. Když mít peníze znamená být šťastný, pak nemít peníze znamená být nešťastný. Jestliže partner se rovná štěstí, pak osamocení má význam neštěstí.

Všichni jsme jakoby naprogramováni s použitím kritérií pro naše vědomí nebo nevědomí - většinou se to vztahuje k našim minulým zkušenostem, ke kulturnímu prostředí, k rodině a dokonce i k našim minulým životům, které určují "pravidla" našeho podvědomí. Podle toho se rozhodujeme, zda si můžeme dovolit být šťastní a beze stresu nebo ne. Když vážím 63 kg, mohu si dovolit být šťastný - tedy jsem šťastný. Ale když mi váha ukáže 65 kg, pak už si nedovolím být šťastný!

Vidíte, jak to funguje? Je to tak, že každý z nás - nikoliv život - určuje naši úroveň štěstí. To ale neznamená, že bychom neměli mít své preference. Léčka spočívá v tom, že se stáváme příliš svázaní s našimi preferencemi, že nemůžeme nechat věci plavat a nedovolíme prostě životu, aby se nám ukázal ve své podstatě. Život ale nepřihlíží k mým kritériím nebo ke mně. Jen bude ukazovat, jak se věci budou odvíjet - podobně jako je tomu třeba s deštěm.

Věci se dějí. Nejsou osobní. Ale my je bereme osobně. Vnímáme neosobní záležitosti života - záležitosti, které mají svou podobnost s deštěm - a personalizujeme si je. Říkáme: "Bože, pokud mne máš rád, nedopustíš dnes žádný déšť." A pak, když prší, rozhodneme se rozzlobit na Boha. Ale jak bychom mohli sestavit podmínky, co by měl Bůh dělat a co ne? Déšť nastane tehdy, když jsou splněny všechny meteorologické podmínky k jeho vzniku. A my jsme těmi, kteří si kladou podmínky k jeho existenci. Prší = jsem nešťastný. Čí je to ale chyba?

Zvládání reality (reality management)
Jogíni říkají, že kořenem všech našich utrpení jsou naše "pravidla" o tom, jak mají být uspokojovány naše životní potřeby, abychom byli šťastní. Z tohoto pohledu jógy pro nás vyplývají dvě volby. První volbou je to, co označuji jako program ke zvládání reality. Utrácíme svou životní energii hlavně tím, že se pokoušíme přimět všechny lidi kolem sebe, aby se vešli do našich kritérií - aby dělali, říkali a chovali se tak, jak chceme - a tak se sami můžeme cítit šťastní. Ovlivňujeme naše blízké přátele a milované osoby, verbálně i neverbálně, jak by se měli chovat, aby získali naši lásku. Stejně tak se chováme i v práci. Snažíme se přizpůsobit podmínky našemu úspěšnému cíli - více peněz, titul, uznání. Lidé se celé své životy věnují tomu, že se pokouší přizpůsobit okolní prostředí svému obrazu "úspěchu", aby dosáhli svého štěstí.

Řekněme, že jste dosáhli všech věcí, které jste vždy chtěli. Dosáhli jste vrcholný úspěch a máte všechny peníze, moc a obdiv, který jste si vysnili. Je to skvělý pocit, že ano? Ale jak dlouho potrvá, než vám přijde na mysl, co ještě potřebujete dalšího? Zvládání reality je nanejvýš nepředvídatelná strategie.

A tak po mnoha letech - dokonce za celý život - úsilí, jak nalézt tímto způsobem spokojenost, si někteří šťastnější lidé začínají uvědomovat, že ani přes množství energie, které věnují do programu zvládání reality, se jim nedostává trvalého štěstí. Je to slepá ulice. A pouze tehdy, když si jedinec toto uvědomí, může začít duchovní cesta.

Jestliže cesta zvládáním reality nefunguje, proč se o ni tedy pokoušíme? Zkuste se podívat na některá kritéria, která pravidelně používáte ve vašem životě, jako když třeba řeknete: "Jedině když..., pak mohu být šťastný." A teď si představte, že máte něco, po čem jste toužili. Domnívám se, že alespoň nějakou chvíli budete mít pocit "neočekávání ničeho dalšího," který je stavem spokojenosti, při které není třeba nic měnit a vy můžete být úplně uvolnění.

Domnívám se, že důvodem, proč tak často lpíme na cestě zvládání reality, je náš spletitý způsob, jak hledáme stav Bytí, ve kterém je vše správně. Snažíme se nalézt a prožít pocit úplnosti, nechtění ničeho více, pocit integrace. Mohli bychom ale také zjistit, že hledáme ucelenost, která je podstatou jógy.

Cesta jogína
Při použití plánu pro zvládání reality jsme závislí na vnějších okolnostech, které nám mají sloužit k vytvoření vnitřního stavu. A protože běh vnějších okolnosti se řídí svými pravidly, je to podobné jako hazardní hra. Když však použijeme variantu číslo dvě - cestu jogína, vycházíme z předpokladu, že stav Bytí, který hledáme, je již přítomný.

Pojďme na chvíli předpokládat, že je nám stav Bytí vždy k dispozici - i bez ohledu na vnější okolnosti. Jogíni již ode dávna ví, že tento stav Bytí je nezávislý na tom, co máme nebo nemáme, čeho dosáhneme či nedosáhneme. Je jednoduše přítomný.

Když dáme přednost předpokladu celistvosti před pocitem nedostatku, který potřebuje být uspokojen něčím zvenčí, pak máme před sebou jinou strategii pro život. Když si uvědomíme, že nic zvenčí nám neumožní se cítit naplnění, protože my již jsme naplnění, jsme schopni přestat manipulovat s lidmi, s prostředím a věcmi jen proto, abychom se cítili šťastní. Namísto jednání, které má umožnit štěstí, pak zažíváme Bytí, kterým jsme a dovolíme mu, aby bylo zdrojem našeho konání. Neznamená to ale, že již nikdy více nebudeme aktivní nebo iniciativní. Znamená to, že iniciativa k jednání nevychází z domněnky nedostatku, ale z vědění a přirozeného vyjádření naší vlastní naplněnosti.

Zvolení druhého způsobu - cesty jogína vede k osvobození od potřeby abychom měnili vnější okolnosti jen kvůli vlastnímu štěstí.

Jestliže děláte něco, co má v sobě podtext "Abych mohl...", nacházíte se na cestě zvládání reality. Na cestě jogína zasvěcujeme naše životy tomu, abychom se vzdali jakýchkoliv očekávání k tomu, jak by měl vypadat život. Nacvičujeme relaxování v aktuální okamžik, bez toho co se právě děje. Když jsme postaveni před situace, na které bychom měli běžně reagovat, zastavíme se a zeptáme se: "Mohu u toho relaxovat?" Uvědomte si, které věci vás vtahují do zvládání reality. Brzy dokážete, že pouhým zaměřením pozornosti k této otázce, budete schopni relaxovat u více a více věcí, které se odehrávají ve vašem životě.

Jakou s tímto má souvislost fyzické cvičení hatha jógy?
Za prvé - cvičení je určeno k tomu, aby kladlo požadavky na tělo i mysl (v podmínkách podobných laboratoři), takže můžeme vnímat svou tendenci pokoušet se měnit realitu. Pokoušíme se unikat z nepohodlí (fyzické, mentální nebo emoční) v pozici způsobem, který se hodně podobá životu. Jakmile se naučíme dovolit všem pocitům, emocím a myšlenkám, aby byly přítomné bez potřeby je řešit, posuzovat, zdůvodňovat nebo měnit jakýmkoliv způsobem, připravujeme se tak na podobné okolnosti v běžném životě.
Za druhé - jakmile se naučíme vyhýbat se sklonům ovládat realitu, zastavíme tím i úsilí něčeho dosahovat nebo ovlivnit chod událostí. A pak zažijeme Bytí, kterým jsme a ocitneme se na cestě jogína.


(Přeloženo z www.yogachicago.com/sep06/kaminidesai.shtml)