8. Než se rozhodneš s konečnou platností

14.04.2013 21:35

Bo Lozoff

Byly časy, kdy větší část mého dne zabrala duchovní cvičení - byla to celá léta úsilí. A byly také doby, kdy jsem nedělal vůbec nic. A mnohokrát se také stává, že vydržet u cvičení vyžaduje velkou disciplínu - zastavit se v rušné činnosti a ponořit se dolů. Avšak po tomto projevu vlastní ukázněnosti přichází nádherné chvíle. Znovu je však třeba použít ukázněnost k návratu do „obyčejného“ světa. Tyto úseky jsou stále v pohybu - podobně jako fáze měsíce. Částí našeho úkolu je držet krok s těmito proměnami a tak je naše činnost svěží a živá a nedodržuje se nějaký zakonzervovaný plán toho, co bychom měli dělat.

 

Stávalo se, že jsem pociťoval úzkost a vinu, když jsem neprováděl cvičení - jako kdybych zahazoval své šance na osvícení. To už je dnes za mnou a já dnes mohu provádět svá denní cvičení pro ten nejlepší důvod: poskytují mi poznání rozdílů, jaké mám pocity, jak se mohu soustředit a pomáhají v rozhodování, co mám dělat. Mohu vám dát v podstatě stejnou radu, jakou dával Buddha svým žákům:

Nedělej něco jen proto, že jiní lidé říkají, že je to skvělé nebo protože jsi o tom četl v knize nebo protože ti učitelé slíbili různé odměny; věnuj se jen věcem, které sis ověřil ve vlastní zkušenosti a víš, že obohatí tvůj život.

 

Zvládnout to

Problém je v tom, že provádění duchovních cvičení obvykle není jako dát si dávku drogy nebo vykouřit joint. Nedá se očekávat náhlý obrat, dávající najevo, že se něco děje. Můžeme třeba jednou či dvakrát zkusit meditaci, pak nás přemůže lenost a my začneme používat Buddhovu radu k úniku pryč. Ale dobré pravidlo předtím, než otočíme svůj palec symbolicky dolů, je toto:

 

Pokud se rozhodneš vyzkoušet určité duchovní cvičení, dej si závazek, že je budeš provádět denně alespoň měsíc a teprve pak se budeš rozhodovat, zda je pro tebe vhodné.

Měsíc není až tak dlouhá doba pro tyto dávné techniky. Většina změn v našem životě se odehrála na povrchu; pokud se chceme pokusit o hlubší změnu, musíme být ochotní na ni vynaložit určitou trpělivost.

 

V mysli se vynoří každý možný sklon vyhnout se pravidelnosti nebo intenzitě denních duchovních cvičení. Je to problém, který vychází z oblasti působení; není v tom rozdílu pro vás nebo pro mě, stejně jako pro Abraháma nebo Mojžíše. A tak když se chceš vyhnout, nedělej si starosti, další dobrá příležitost se může vynořit i bez vědomého úsilí z tvé strany.

 

Jeden můj přítel, který měl mnoho problémů s hypertenzí a hyperaktivitou, se účastnil meditačního kurzu a byl unešen tím, jaký mu to dalo pocit klidu. Potom ale týden nebo dva nato začal pociťovat velkou bolest v levém rameni pokaždé, když usedl k meditaci. Bolest se dostavovala jen při této příležitosti. Ustal tedy s meditacemi. Bolesti pominuly (rovněž ale i jeho poklid). Bohužel většina z nás prochází stejnou posloupností: ego zastrašené, ego reagující, ego vítězící, zastrašení je pryč, zpět ve vyježděných kolejích, rušno jako obvykle.

 

...

Pravdu nenalezneme v knihách; tam jsou pouhé informace. Tato se stane zřejmou, jakmile pochopíme, jak mnoha vzájemně si odporujícími způsoby mohou lidé interpretovat pasáže z bible a jiných svatých knih. Pravda - podobně jako krása - je v očích pozorovatele. Proto potřebujeme mít oči tak jasné, jak je to jen možné v každém okamžiku našeho života. Chvíle Pravdy je tady i právě teď, jak čtete tyto řádky.

 

 

(Přeloženo z knížky Bo Lozoff - WE’RE ALL DOING TIME – z kapitoly „Jak proměnit informaci v moudrost“)