8. Jak začít s praktikováním meditace

21.12.2013 19:19

Timothy McCall

Ve svém předchozím příspěvku s názvem „Je meditace nezbytnou součástí v praktikování jógy?“ jsem psal o tom, proč by meditace mohla být nejmocnějším nástrojem jógy, přinášejícím zlepšení zdraví i tělesné kondice. Přesto ale nebývá meditace součástí většiny kurzů jógy – tyto bývají zaměřeny téměř výhradně na ásany. Realita bývá taková, že mnoho lidí praktikujících jógu, kteří ze začali zajímat o meditaci, se začali ohlížet po buddhismu nebo i jinde, aby se jí učili. V prostředí jógy se s takovými informacemi totiž nesetkávají.

Jak jsem už dříve zmínil, meditace bývala tradičně integrální součástí jógy a v jógové tradici nalezneme tucty různých technik tohoto druhu. V kontrastu s běžným přesvědčením se při meditaci v rámci jógy lidé nepokouší vyprázdnit svou mysl, ale začínají nacvičovat své soustředění. K tomu napomáhá soustřeďování pozornosti na jedinou věc – třeba na nějakou frázi (mantru), na plamen svíčky nebo na obrázek svého učitele nebo božstva nebo také na prosté dýchání. V případě vytrvalé pozornosti bývá pak možné takto přejít do meditativního stavu.

Přesněji vyjádřeno, takovýto praktikující neusedá proto, aby meditoval, ale spíše za tím účelem, aby si navodil stav, který možná povede až k meditaci. Protože mysl mívá tendence putovat – a to dokonce i v případě zkušených meditujících – v mnoha takových případech ke skutečné meditaci ani nedochází. Avšak i tato příprava na meditaci sebou přináší tělesné i zdravotní účinky. A při vytrvalém praktikování se pak může začít odehrávat i skutečná meditace. Zpočátku to mohou být jen krátké momenty, ale i to je přínosné.

První otázkou, které je vhodné věnovat pozornost, je způsob sezení. Na rozdíl od obrázků meditujících lidí není nezbytné sedět na podlaze se zkříženýma nohama (když vám to však nevadí, je to jeden z nejlepších způsobů). Výbornou alternativou je pozice vírásany (sed na patách), kdy si pod hýždě umístíte sedátko. Nejdůležitější je zachovat přirozeně prohnutou páteř – především v oblasti beder. Pro většinu lidí bývá ale něco takového obtížné v pozici sedu se zkříženýma nohama – k udržení správného náklonu pánve v tomto případě velmi napomáhají meditační polštáře. Při dostatečně vysokém podložení pánve pak stehna směřují vodorovně nebo mírně šikmo dolů. Pokud si takto podložíte polštář pod pánev, pak možná budete potřebovat i podložení pod koleny, abyste se cítili stabilně a pohodlně. Připravit si takovéto podmínky může někdy být i uměním a pokud nemáte jistotu, jak to provést, doporučuji vám obrátit se na zkušeného učitele jógy.

Pro mnoho lidí bude mnohem snadnější a efektivnější si k meditaci usednout na židli. V takovém případě se už potřebujete pouze soustřeďovat svou myslí, protože vaše tělo zůstává v pohodlné vzpřímené pozici – pokud vám tedy sezení na podlaze způsobuje potíže, nejlépe je použít židli. Na židli ale doporučuji sedět spíše na předním okraji, protože jinak vás její opěradlo podněcuje k zakulacení zad. Také je potřeba položit svá chodidla na podlahu, aby v podkolení zůstával pravý úhel – to je případně možné korigovat podkládáním pod chodidly (např pomocí knížek nebo poskládané přikrývky). Pokud jsou ale vaše nohy naopak delší (jako je to v mém případě), pak budete možná potřebovat složenou přikrývkou podložit své hýždě. Bez ohledu na to, jaký způsob sezení si nakonec zvolíte, je potřeba udržovat hlavu v přímce s rameny i pánví. Jakmile se vám to podaří, pak k udržování vzpřímené pozice už nebude potřeba žádné velké námahy.

I když to nemusí být zrovna ideální, tak pro jedince, kteří nemohou sedět pohodlně, je možné meditovat v lehu. Jsou lidé, kteří by to doporučovali pouze výjimečně, ale třeba já jsem to v rámci jógové terapie shledal velmi užitečné. Jedním z principů, jak učit jógu, je respektovat možnosti lidí – a někteří z nich prostě nemohou sedět pohodlně. Ano, v lehu na zádech se častěji objevuje tendence k ospalosti nebo k odpadávání, ale kvůli snahám o perfektní provedení bychom neměli být nepřáteli vlastního dobra.

Jednoduchou a přitom účinnou metodou, kterou často doporučuji začátečníkům (ale stejně tak i zkušenějším studentům) je meditace „Só Ham“. Při ní se posadíte do pozice, která vám umožňuje snadnou udržovat vzpřímenou páteř a soustředíte se na vzduch proudící nosními dírkami. Soustředíte se na zvuk svého dechu. Už dávní jogíni zaznamenali, že při nádechu to zní jako „Sóóó“ a při výdechu jako „Haaam“. Nesnažíte se přitom ale tento zvuk nijak zdůrazňovat, ale vnímáte jeho přirozenou podobu a vidíte v něm mantru. V sanskrtu so ham znamená „já jsem to“ a pro jogíny to znamená jejich spojení s veškerenstvem. Snažte se udržovat soustředění na tento zvuk, zaznamenávejte svůj dech, ale nepokoušejte se jej řídit. Jakmile zaznamenáte, že vaše pozornost zeslábla, uvědomte si to bez odsuzování a pouze ji jemně přeneste zpět na Só Ham.

Pro začátek bych každému doporučoval toto cvičení provádět každodenně v délce 3-5 minut a postupně je prodlužovat na 20 minut nebo ještě déle. Jako u všech ostatních jógových praktik i zde platí, že i krátké každodenní seance přináší větší užitek než dlouhé a pouze občasné.

 

(Přeloženo z http://yogaforhealthyaging.blogspot.cz/2013/07/starting-meditation-practice.html)