1. Pokud se věda zmýlí, může nám jóga pomoci najít řešení?

14.04.2013 21:13

Timothy McCall, MD

 

Strávil jsem už hodně času přemýšlením o tom, jak si porovnat moudrost jógy se vší tou naukou, kterou jsem se naučil na lékařské univerzitě. Znovu a znovu mě překvapuje, jak moje studium jógy změnilo mé znalosti o některých oblastech. Jednou z nich, o níž jsme se na medicíně nenaučili prakticky nic, je držení těla a zdokumentované souvislosti mezi špatným držením těla a mnohými zdravotními potížemi, které z něj vyplývají: od syndromu karpálního tunelu až po srdeční onemocnění. Nyní už nejenže dokážu „číst“ z lidského těla způsobem, který jsem dříve neznal, ale navíc jsem ještě poznal, že právě lékaři mívají všeobecně jedno z nejhorších držení těla, pokud je porovnáváme s jinými profesemi. A jejich nedostatečné chápání této problematiky dokáže dokonce ovlivňovat výsledky vědy, považované za objektivní.

Vezměme si jako příklad nedávno publikovaný článek v deníku the New York Times, který zkoumal tvrzení, že „pokud nahradíte svou kancelářskou židli cvičebním míčem, můžete tak zlepšit své držení těla.“ V tomto článku byl citován jeden z výzkumů, který došel k závěru, že lidé mají tendence špatně sedět na cvičebním míči stejně jako na běžné židli a z toho lze vyvodit, že důkazy o příznivých účincích míčů nejsou ničím podložené. Na tom mě ale zarazilo, že takový závěr nezapadá do mé vlastní zkušenosti ani do zkušeností mnoha dalších jogínů, se kterými jsem o tom hovořil. My všichni máme zkušenost, že sezení na míči (nebo na židli s podložkou, která má podobné vlastnosti) dokáže skutečně pomoci k získání vzpřímenější postavy. Důvodem je to, že míče vhodné velikosti umožní vašim stehnům a hlavně stehenním kostem, aby byly skloněné dolů - přibližně v úhlu 110 stupňů proti páteři. Takovýto úhel umožňuje pánvi, aby se lehce vysunula dopředu, což následně umožňuje vytvářet zdravé zakřivení ve spodní oblasti zad, neboť lidé jinak mívají tendenci zakulacovat záda do typické podoby písmene C.

Problém se zmiňovanou studií (rovněž i s analýzou v the New York Times, která je na ní založena) však spočívá v tom, že míče jsou prospěšné, jen pokud víte, jak na nich správně sedět. Ale většina lidí, ke které dokonce patřili i lékaři, výzkumníci v medicíně a patrně i většina sledovaných subjektů ze studie, tyto znalosti neměli. Já bych se však klidně vsadil, že kdyby byli do stejné studie zahrnuti zkušení jogíni, výsledky by pak dopadly naprosto jinak. Nebo si představte, že sami provádíte takovou studii, ale před jejím zahájením rozdělíte účastníky náhodným výběrem na dvě skupiny a jedna z nich bude dostávat instrukce od učitele jógy a naučí se správnému sezení na míči!

Jedním z klíčových prvků dobré jógové terapie je to, že je každému jedinci individuálně uzpůsobena. Opravdu dobrý učitel jógy ovšem dokáže rozlišit, že míč by mohl terapeuticky působit pro některé žáky, ale pro jiné by mohl být kontraproduktivní. Například někteří lidé s příliš velkým zakřivením zad v bederní oblasti mohou projevovat sklony k přílišnému deformování svých beder - na míči to pak bude pro ně ještě horší než na židli. Jógový terapeut si tedy nebude dělat přílišné starosti s tím, zda by statisticky významné procento lidí mělo prospěch ze sezení na cvičebním míči, jak bude asi tvrdit odborná studie. Jeho bude totiž zajímat, zda by z míče mohl mít prospěch konkrétní člověk, kterého má právě před sebou. A to je něco, co je dobrý učitel jógy schopen rozhodnout celkem brzy.

A to vše poukazuje na problém, související s mnoha novinovými články, které se zabývají výzkumem: výzkumníci s dobrým záměrem si nepokládají správné otázky nebo je nezkoumají správným způsobem a stejně tak reportéři byť s dobrými úmysly důvěřují expertům a píší články o jejich výsledcích. Lidé praktikující jógu ale poznávají, že přímá osobní zkušenost - obzvlášť pokud kultivovali svůj „smysl pro cit“, může někdy i přetrumfnout výroky expertů, výsledky studií z prestižních medicínských časopisů a články v novinách. Tím však nechci říci, že by nám věda nemohla pomáhat mnoha různými způsoby. Je ale skvělé, že máme k dispozici ještě doplňkovou metodu, která nám pomáhá určovat, co je skutečně pravda. A platí to především v situaci jako je tato - když je oznamováno něco, co je v konfliktu s vaší vlastní a přímou zkušeností.

 

 

(Přišlo mi mailem od T.McCalla, MD. Jeho osobní stránky mají adresu: http://drmccall.com)