1. Jak změnit bezvýznamnost života

16.05.2003 01:45

Ron Lagerquist

Nezáleží, kolik času někdo zasvětí potlačování záměrů, kterými světský život překrývá osobitost jeho myšlení.“

Nadešel čas, kdy je potřeba zbavit se nevýznamných návyků – těch, které jste nenáviděli v mládí, kdy vám ještě nescházely vášeň, jiskra života, kdy jste ještě v něco věřili a slibovali si, že se nikdy nenecháte polapit všedním životem, jímž žili vaši rodiče. Život je však hlavě opakováním stále stejného kursu bez tvůrčího záměru, jímž nás Bůh volá, abychom postoupili vzhůru. Na Boží volání lze odpovídat, pokud je srdce duchovně vyhladovělé. A já věřím tomu, že hluboký spirituální hlad byl ukován v každém novém životě, že každý má vrozenou touhu poznat Stvořitele.

Půst vyprázdní ulitu bezvýznamného života, přinutí vás čelit prázdnotě vašeho života. Když budete pít ze svého vlastního poháru duchovní mravnosti, objeví se hlad po Bohu. Bez spirituálního hladu jsme jako mrtví. Kolik bezvýznamnosti může spirituální bytost snést, než se stane její nejpřirozenější podstata neopravitelně poškozená?

Právě nedávno jsem četl o výzkumu, který je prováděn v rámci vývoje nového účinného reklamního nástroje s názvem „Nero-Marketing. Vědci jsou s pomocí zařízení pro magnetickou rezonanci schopni vyhodnocovat podvědomé reakce lidí na konkrétní reklamu. Takové informace pak umožňují pracovníkům marketingu vytvářet podvědomý nátlak na rozhodování konzumentů. Této nové technologie se obávají psychologové, neboť hraničí s manipulací. Společnosti, které sponzorují zmíněný výzkumný projekt, přitom zůstávají v anonymitě.

A ať už se vám to líbí nebo nelíbí, jsme dnes tím, co sledujeme v médiích. Není přitom rozhodující, kolik času někdo zasvětí oddělenosti od záměru, kterým hlas světského života působí na osobitost myšlení. A koho můžeme vinit? Nebude to ani Hollywood, ani rozkládající se morálka tohoto národa. Kdo si kupuje televizory, povyšuje nade vše jedno dominující místo v domě a podobně jako oltář obklopuje pak televizní přijímače tím nejlepším nábytkem? Kdo si pouští hlasitě v autech Rolling Stones, jejichž písně jsou prošpikovány jemným perverzním poselstvím? Sami dobrovolně umožňujeme, aby zprávy z médií ovládaly přímo naši vůli. Jedinečnost je odstraňována tisíci hlasů, až naše myšlení přestane reprezentovat naše srdce a místo toho se zavazujeme k oddanosti k bezvýznamnému status quo.

Satan vynaložil hodně energie, aby prostřednictvím opakování hlasů z masmédií řídil podvědomé sklony lidí. Není tajemstvím, že mezi významnými sítěmi televizního vysílání existuje spolupráce za účelem ovlivňování postojů k politickým, morálním nebo sociálním otázkám. Ovládněte postoje lidí a budete řídit i jejich jednání. Zblbněte masy za pomocí médií a udržujte je stupidní a ospalé. Když se však pokusíte o půst a vypnete svou televizi, Satan by byl zděšen. Když se ztišený mozek stáhne zpět, odhalí se tím hloubka jeho nadvlády nad samotným myšlením i nad údělem vašeho života.

Vliv přátel a rodiny může naše životy velmi oddálit od cíle, pokud to dovolíme. Před několika lety jsem se rozhodl vydat se na misi a udělat tak něco konstruktivního v případě našich typických rodinných Vánoc. Když jsem jednoho sobotního odpoledne shlédl pořad televize World Vision, jež se snaží být protikladem nekonečných show z ostatních stanic, zaznamenal jsem jejich naléhavou výzvu. Začalo to reportáží o hladovějících dětech. Některé měly jméno, jiné byly bezejmenné, ale všechny poukazovaly na surovou krutost lidské sobeckosti. Na stolku přede mnou přitom ležel můj nenáviděný vánoční nákupní seznam. Nákupy pro ty, kteří vlastně nic nepotřebují. Spodní prádlo, ponožky - to jsem už kupoval na minulé vánoce – lepší asi budou dárkové poukazy. A oni mi na oplátku budou také chtít kupovat něco užitečného – třeba svíčky do kostela. Sada za necelých 20 dolarů, koupená ve Wal-Martu. Zase bych jen proklínal takové věci a skončily by ve staré skříni spolu s ostatními nevhodnými dárky.

V náhlém vnuknutí jsem se rozhodl zavolat sestře. „Ahoj, co si o tom myslíš? Místo abychom nakupovali tento rok další hloupé dárky, co tak třeba poslat místo nich peníze do World Vision jakožto znamení opravdového ducha vánoc?“ Sestra souhlasila, avšak znepokojovalo ji, co si o tom budou myslet ostatní. Jednoho vedle druhého jsem obvolal svou rodinu a všichni souhlasili, avšak měli starosti, co si o tom budou myslet ostatní.

Možná by to prošlo, jenže pak jsme se všichni setkali na večeři u příležitosti dne díkuvzdání. „Ouha, přece nemůžeme mít vánoce bez dárků. To přece není možné. Vánoce bez balícího papíru a barevných mašlí po celé podlaze, jako dozvuků toho rozbalovacího šílenství? Vánoce, kdy by rodina seděla kolem prázdného stromku, ruce prázdné, avšak v srdcích vědomí, že několik dalších dětí na tomto světě dnes bude moci jít do postele s naplněným bříškem?“ Ne, to se nemůže podařit. Nemohl jsem se podívat do očí svému mladšímu bratrovi, protože jsem věděl, že to cítí stejně jako já a doufal, že se zmůžu na to, abych udělal něco skutečného.

Mise ztroskotala! Jak se to mohlo stát?

Když jsme se společně setkali, převážil strach z toho, co by si ostatní pomysleli a tak zvítězilo obvyklé status quo. Kdybych ten večer projevil víc rozhodnosti, jsem si jistý, že bych je mohl dokázat přesvědčit, aby šli za svým srdcem, avšak moje rozohnění pohaslo a já jsem to pod tím tlakem vzdal. Jaká hanba. Jak často promeškáváme příležitost udělat něco jedinečného a odvážného, protože má být zachován status quo? Znáte to také. Postihuje nás to neustále. Není žádné svobody, dokud nedokážeme vystoupit z řady.

Když máme půst, setkáme se s pocitem odpojenosti od vnějšího světa. Je to svěží pocit. Rozjasní se neviditelný svět mysli, emocí a spojenosti s Bohem. V tomto ztišeném stavu se nějaké status quo stává směšným. Otázka pak nezní „Co si o tom myslí ostatní?“ ale naopak zní „Co si myslí Bůh?“

Třeba jste se dnes i vy rozhodli pro půst. „Všichni mi promiňte. Opravdu rád bych kráčel společně s vámi, avšak musím být mimo.“ A k úžasu všech odbočíte ze společné cesty na prašnou stezku. Odněkud zezadu vás volají hlasy, abyste se vrátili k ostatním, některé jsou laskavé, jiné zase hněvivé nebo roztrpčené. Vy však nicméně pokračujete o samotě a v klidu, jdete do nového teritoria, k novým základům, které jsou vám podivně známé. Volání utichá a jemné šeptání vašich snů a idejí sílí. Vnitřní svět splývá s krajinou kolem, je tu fantaskní místo s náznaky ztracených věcí všude kolem. Ta povědomost není nic jiného než části vaší podstaty, jež jste v průběhu minulých let tak bezstarostně odhazovali. Byly vyhazovány ve jménu vašeho přizpůsobování se.


 

(Přeloženo z http://www.freedomyou.com/smashing_meaningless_living_freedomyou.aspx)