7. Chorobná posedlost půstem

17.04.2013 20:45

Ron Lagerquist

"Ať už je jakkoli báječný, je půst jen prostým nástrojem"

Je skoro až zahanbující, že je potřeba tolik mluvit o půstu. Klystýry, odšťavňovače, očista tlustého střeva, detoxikace – pro většinu z nás to budou užitečné informace znamenající úlevu, avšak pro několik jedinců bude přemíra takových informací jen zvyšovat jejich úzkost. To jsem zjistil ze zpráv, které mi přichází díky našemu zpravodaji „ Freedomyou Bulletin Board“. Nepiji příliš mnoho džusů? Zpomalí se detoxikace, pokud si do pití přidám rozmačkaný banán? Jak rychle začnu ztrácet na váze? Mohu při půstu cvičit? Způsobí úbytek na váze ochablost kůže? Nepoškodí půst moje játra? Proč pociťuji závratě? Přirozenost a spontánnost půstu bývají doprovázeny i dalšími zážitky a proto je vhodné porozumět i všem možným fyzickým projevům.

Nedopusťte, aby se vám něco takového stávalo. Nedovolte, aby se vaše pozornost na Krista ztratila kvůli tomu, že se budete zbytečně šťourat v nástroji, který používáte. Bez ohledu na vaše vzdělání a kolikrát už jste se postili, vždy tu budou na konci dne nové hranice a problémy, neboť půst je stejně složitý jako lidská přirozenost a mystický jako dotek něčeho božského.

Co způsobí posedlost

Když jsem se poprvé nadchl pro půst a dietu, mluvil jsem neustále jen o tom – teprve až po všech takových letech jsem nalezl chybějící klíč k blaženosti. Podobně jako příliš zanícená vojenská hlídka jsem bojovně zkoumal vše, co mělo projít mými ústy. Teď už se mohu jen usmívat svým fanatickým prohlášením ve smyslu „to bych nikdy nejedl!“

Ale to mi ještě nestačilo! I navzdory své skromnosti jsem si troufal vzdělávat kteroukoliv ubohou duši prostřednictvím argumentů, které popisovaly horrory, skrývající se v jejich hlavním jídle. Bylo to téměř šílené. A skončilo to dnem, kdy jsem se setkal s někým, kdo byl ještě fanatičtější, než tehdy já. Ten nešťastník cítil povinnost kvůli jakémusi vyššímu volání a chtěl doplnit mé mezery v chápání výživy. Byl to příšerný a totální úlet. Pomyslel jsem na to, že bych už nikdy neměl způsobit, aby se někdo cítil podobně, jako tehdy já.

A dokázal jsem to!

Co se tehdy vlastně stalo? Moje posedlost vyvřela a stala se z ní jen obava. Obklopen nabídkami svůdných jídel, věřil jsem, že je to jen otázka času, než se toto pobláznění zhroutí, jako už tolikrát předtím a já sejdu zpět do pekla nevýživné stravy. A proto jsem dopustil, aby mě to na čas ovládlo.

Všechny posedlosti mívají svůj kořen ve strachu. Všichni lidé, které jsem v průběhu let potkával a kteří byli posedlí hubnutím, dietami a buď o tom jen mluvili nebo se pokoušeli s tím něco dělat, byli plní strachu, svého ega a přesvědčení o neúspěchu. To mi také připomíná, čím jsem si i já sám vyplnil většinu svého života. Nesnesitelný strach z odsuzování, zaměřený jen na to, co bych měl udělat pro Boha, vždy jen selhávající a jen zřídka zažívající mír a radost. Chycen v cyklech pokání a selhávání – svazován náboženským nepochopením slova poslušnost. Z takové šílenosti vedou ven pouze jediné dveře: milosrdenství.

 

(Přeloženo z http://www.freedomyou.com/obsessive_compulsive_fasting_freedomyou.aspx)