8. Půst a zpomalení

17.04.2013 20:46

Ron Lagerquist

„Půst mění tělesné tkáně, nutí vás zpomalit a být k sobě pozornější. Přehodnocujete a znovu milujete, obnovíte věci, které jsou opravdu důležité.“

Neustále mě udivuje, jak malicherný dokáži být s ohledem na mé dospívající dcery, a to i navzdory své pýše z toho, jak trpělivým rodičem jsem se stal. Musím se omlouvat za to, že překračuji obvyklé proporce, a to jen kvůli té vražedné rodičovské lásce. Co říkám, se mi stalo mnohem důležitější než způsob sdělení. Bolí to a tak přichází rozpor a konflikt.

Tak se chovají rodiče, náboženské obce a co je vůbec nejhorší, mnozí žijí celé své životy podle nepotřebných pravidel, ztrácejíce tu největší radost, která člověka může potkat – lásku. Přesně to se stalo farizejským, kteří nepochopili úplně Kristovo poselství; a tak ztratili celkový smysl svých vlastních životů.

Často pozoruji lidi kolem sebe. Třeba v takovém nákupním středisku se dokážu na hodinu posadit a sledovat. Sledovat a cítit přitom zármutek. Vidím otce v takovém spěchu, že nechávají své děti pozadu, zastavují se, obrací a pak je popohánějí – ztracené momenty, jež nebudou už nikdy získány zpět. Vidím také manžele kráčející sice spolu, ale ve skutečnosti na míle vzdálené a jen stěží tolerující společnost toho druhého. Vidím děti, které manipulují se svými rodiči tím, jak si vynucují kupování cukrovinek. Vidím také osamělé jedince; neschopné pohlédnout výš, protože se obávají kontaktovat pohledem někoho dalšího. Jen zřídka bývá možné najít šťastnou tvář v té řece pohupujících se hlav, přestože jsou všichni obklopeni tím nejlepším z materiálního bohatství, jež tento svět nabízí. A všichni tolik spěchají! Kam to všichni jdou? Jakou důležitou úlohu mají zrovna rozpracovánu?

Doporučuji vám, abyste se v průběhu vašeho půstu i vy vypravili do obchodního centra a pozorovali své okolí novýma očima. A pak plačte a modlete se k Bohu, aby mohl být přestavěn váš hodnotový systém. Máte svůj vlastní systém hodnot – všichni máme nějaký; a ten pak určuje, do čeho máme vkládat svou energii. I u farizejů to bylo pravidlem. I otcové mohou být úplně stejní. Pro většinu z nás jsou to právě budování a udržování našich materiálních statků, kvůli kterým ztrácíme svou duši. Ztrácíme chvíle lásky s rodinou. Ztrácíme společnost s Bohem. A pak ztrácíme i mír, radost a spokojenost, čímž se obracíme ke světu, který je prázdný.

Půst mění tělesné tkáně, nutí vás zpomalit a být k sobě pozornější. Přehodnocujete a znovu milujete, obnovíte věci, které jsou opravdu důležité.

Často používáme fyzikálních zákonů k tomu, abychom jimi ilustrovali zákony života. Jak stárneme, stále více se potýkáme se setrvačností. Radostný entuziasmus, který byl hojný v mládí, vyzrává do podoby svědomité odhodlanosti, která nás udržuje sice v pohybu, avšak nevede nikam. A mnozí, se kterými mluvím, se cítí, jako by jejich život byl uváznutý. Čím hlouběji jsou vyjeté koleje, tím větší je potřebný impuls, abychom se dostali k něčemu, co skutečně stojí za naši námahu.

Přestože jsem napsal už několik knížek, stále zjišťuji, jak namáhavé bývá usednout a psát. Špinavé prádlo, nádobí, televize, práce mimo dům, zvedání telefonů, čtení tisku, hlídání příchozích e-mailů, to všechno neustále zaplňuje moji mysl. Pohybuji se jen na tři metry od svého laptopu. Necítím žádnou tvůrčí energii; jsem unaven – možná zítra to bude lepší. A to se odehrává neustále. Jednou jsem se však brodil skrz záhadné emoční bahno a vypustil na něj svých několik slov, když v tom se zapalovač tvůrčí energie chytil a odneslo mě to pryč. Zázračná chvíle!

A pak neskutečný svět psaní omámí vnímání, dostaví se akcelerace živená entusiasmem. Tam, kde jsem se před chvílí nedokázal ani posadit, jsem teď přítomný, spokojený a ochotný psát.

A zde je pozoruhodné ponaučení. Možná vám bude scházet jediné rozhodnutí, abyste dokončili svou životní změnu – jediný statečný krok stranou. A půst je skvělým prvním krokem k radikální změně. Znamená následně změnu ve stravování, v myšlení a také tu nejdůležitější – změnu spirituální. Z půstu pochází veškerá nefalšovaná obnova.

Na půstu samotném není v podstatě nic spirituálního. Půst dává průchod něčemu, co je vlastně už přítomné. A co je to vlastně už přítomné? Tělo toužící po zdraví. Bůh hladovějící po blízkosti svých dětí a nitro člověka sténající po takové úrovni komunikace, již dokáže uspokojit jen Duch svatý.

 

(Přeloženo z http://www.freedomyou.com/the_fasting_slowdown_freedomyou.aspx)